Výlety v okolí Hartvíkovic a Dalešické přehrady

Mohelenská hadcová step

Pěším návštěvníkům můžeme například doporučit velkou raritu – mohelenskou hadcovou step. Ta patří k nejznámějším stepím na našem území. Rostliny a hmyz odtud studovala řada badatelů. Vzhledem k významu a zájmu je chráněna již od roku 1933. Přístup je sice možný jen po značených cestách, ale naučná stezka Vás provede celou lokalitou a po nejzajímavějších místech. Až 120 m vysoké svahy na pravém břehu nad meandrem řeky Jihlavy, nazývaným Čertův ocas, jsou po mnoha stránkách zvláštní.

Mohelenská hadcová (hadec = vzácná hornina) step představuje unikátní společenstvo hadcových skal. Některé rostliny, jako např. drobná kapradina podmrvka jižní, rostou u nás jen zde. Kavyly jsou nápadné svým stříbrným vzhledem. Jak pestré je společenstvo drobných živočichů, ukazuje příklad pavouků – bylo jich zde nalezeno 285 druhů, z toho 72 se na území České republiky našlo jen zde.

Naučná stezka začíná i končí na parkovišti jihozápadně od obce Mohelno, kde je možné zakoupit si tištěného průvodce. Přímo na začátku naučné stezky stojí mohyla z doby železné připomínající dřívější osídlení. Fakt, že tu lidé žili již od starší doby kamenné, dokládají nálezy pazourkových nástrojů. Naučná stezka má dvě varianty, jarní okruh se šesti zastávkami měří 3,3 km a trvá maximálně 2,5 hod. a podzimní okruh s pěti zastávkami měří 3 km a trvá 2 hodiny. Obě trasy jsou středně těžké, neboť na nich dochází ke značnému převýšení.

Pokud se do tohoto kraje dostanete v době, kdy jsou zoraná pole, dívejte se kolem sebe zvlášť pečlivě. Jste v oblasti, kde se nacházejí vltavíny. Na rozdíl od známých jihočeských, které jsou obvykle zelené, jsou moravské vltavíny většinou hnědé. Největší naději máte po dešti, kdy vysvitne slunce a vltavíny jsou nejnápadnější.

Okolí Dalešické přehrady

Pro výlet z Hartvíkovic k Dalešické přehradě je ideální zvolit léto, neboť zde se můžete vykoupat. Koupání však není tím jediným, co vám může přehrada nabídnout. Jsou to především strhující scenérie, které potěší každého milovníka přírody. Klidná vodní hladina je ze všech stran sevřena strmými skalními srázy, kterým dominuje Wilsonova skála. Skaliska prorůstají nádherné smíšené lesy tvořené hlavně duby a borovicemi. Nejkrásnější výhledy vám samozřejmě nabídne vyhlídka z Wilsonovy skály, která před zatopením padala do hloubky více než 90 m (nyní 40 m). Není se tedy co divit, že takové strategické místo bylo často vyhledáváno našimi předky jako přirozená pevnost, a to jak ve středověku (hrádek Kufštejn), tak v dobách prehistorických. Od skály pokračujeme dále po vyhlídkovém okruhu po žluté až se po 1,7 km vrátíme zpět do Hartvíkovic.

Wilsonova skála

Tato skála stojí na levém břehu Dalešické přehrady. Její zajímavostí je, že zhruba stejná část, co je nad vodou, je i pod vodou (záleží na stavu vody v přehradě). Kdysi dávno, když ještě před rokem 1980 nebyla z polovina zatopena přehradou, sloužila jako perfektní cvičná skála.

Nahoře je vyhlídka, takže je celý její okraj obehnán zábradlím, které se naštěstí dá použít jako kotvící bod. Její obtížnost je různá, protože se tu nachází ohromné množství cest. K mání jsou tu i převisy. Na některý cestách se nachází skoby, proto je možné lézt na prvolezce. Musí se ale dávat pozor, protože některé už jsou dost staré a nemuseli by vydržet zachycení případného pádu.

Jaroměřice nad Rokytnou

Podle legendy byla osada založena již v roce 1131 přemyslovským knížetem Jaromírem. Písemné prameny dokládají vznik tvrze s větším sídlištěm až na počátku 14. století. V 16. století byla tvrz přebudována na renesanční zámek, který již připomíná dnešní dispozici trojkřídlé budovy. Po roce 1623 bylo panství zkonfiskováno a prodáno německému válečníkovi Gerhardovi z Questenberka. Ve třech generacích se pak uskutečnil nebývalý rozvoj hospodářský, stavební a kulturní. Rozsáhlé stavební úpravy na zámku probíhaly koncem 17. století za Jana Antonína Questenberka, který město zároveň obohatil o servitský klášter s loretou a špitál sv. Kateřiny. Stavební vývoj na zámku byl ukončen na počátku 18. století za Jana Adama Questenberka podle návrhu architekta Jakuba Prandtauera. Ve městě se v 18. století odehrával také neobyčejně bohatý kulturní život. Jan Adam z Questenberka na zámku soustředil proslulou zámeckou kapelu, která patřila k nejvýznamnějším své doby. Zde poprvé zazněla v roce 1730 česky zpívaná opera „O původu Jaroměřic na Moravě“, kterou zkomponoval zámecký kapelník a skladatel František Václav Míča, rodák z Třebíče. Když o dvě stě let později přišel do Jaroměřic na zdejší měšťanskou školu učitel Václav Jebavý, nalezl jen poklidné městečko bez veškerých stop po někdejším bohatství kulturního života. A přece tu tento básník – pod jménem Otokar Březina – našel jedinečnou inspiraci ke svým básním a filosofickým esejím.

Muzeum Otokara Březiny

je umístěno v domě, kde básník strávil poslední léta svého života.

Muzeum je nejstarším literárním muzeem na Moravě. Básníkův byt je v něm zachován v původní podobě, studijní knihovna obsahuje celé Březinovo dílo. Nachází se zde též minigalerie obrazů a grafik Františka Bílka. Společnost Otokara Březiny, spravuje také archiv, ve kterém shromažďuje rukopisy, svědectví a osobní vyznání o Otokaru Březinovi, ale i o osobnostech, které svým dílem ovlivnil. Školní výpravy si mohou vybrat ze dvou březinovských videoprogramů a z téměř třiceti audioprogramů, které zahrnují i tématiku dalších osobností – Jakuba Demla, Františka Bílka, Jana Zahradníčka, Bedřicha Fučíka, Jiřího Kuběny a dalších. Pro školy je to vítané zpestření hodin literatury.

Na místním hřbitově je také pochován. Na hrobě je jako náhrobek umístěno vynikající dílo jeho přítele, sochaře Antonína Bílka, bronzové sousoší „Tvůrce a jeho sestra Bolest“, které zachycuje básníkův lidský i umělecký osud.

Moravské Budějovice

První písemná zpráva o existenci osídlení je datována 10. dubna 1231. Kdy získává královna Konstancie, vdova po Přemyslu Otakaru I., svatební věno, jehož součástí byl i kraj budějovický.

Trhová osada Moravské Budějovice byla povýšena na město pravděpodobně za krále Přemysla Otakara II. v druhé polovině 13. století. Král Vladislav II. Jagelonský potvrdil v roce 1498 městu veškerá dosavadní privilegia a dal mu znak a pečeť.

Roku 1522 koupili město Valdštejnové a za jejich panování se město rychle rozvíjelo. Zdeňkovi z Valdštejna byl za účast na stavovském povstání zkonfiskován mjetek a císařem Ferdinandem II. v roce 1626 postoupen plukovníku Hanibalovi ze Schaumburka za jeho válečné zásluhy. Jeho následník Jindřich Rudolf Schaumburk se rozhodl vybudovat zde své panské sídlo. V roce 1666 tedy bylo započato se stavbou zámku.

Dalším majitelem panství byl hrabě František Václav Wallis. Jeho vnuk Josef zastával ve státní správě rakouské monarchie mimo jiné funkci ministra financí. Josef Wallis je také pod presbytářem kostela sv. Jiljí v Moravských Budějovicích pohřben. Wallisové byli majiteli města do roku 1848. Po zrušení poddanství se stali majiteli velkostatku. V roce 1928 přešlo panství na neteř Josefa Wallise, hraběnku Marii Annu Salmovou, provdanou Schaffgotschovou. V roce 1945 bylo panství vyvlastněno a o rok později Ministerstvo zemědělství darovalo městu budovu zámku s nádvořím a hospodářskými budovami pro zřízení muzea.

Náměšť nad Oslavou

Poprvé je Náměšť připomínána v roce 1234. Tehdy patřila do majetku rodu Mezeříčských z Lomnice, kteří vybudovali nad řekou hrad. V průběhu dalších století město změnilo mnohokrát majitele, hrad byl několikrát dobyt a pobořen, město opakovaně vydrancováno vojsky.

V roce 1563 přechází Náměšť do rukou rodu ze Žerotína. Jan Starší ze Žerotína podporoval činnost tiskárny Jednoty bratrské, v níž byla vytištěna proslulá Bible kralická. Na počátku 17. století byla Náměšť povýšena na městečko a získala městský znak.

V roce 1752 koupili zámek a celé panství Haugwitzové, kteří ho vlastnili až do roku 1945. Bedřich Vilém Haugwitz založil v roce 1759 kapucínský klášter, v němž byla později zřízena manufaktura na výrobu látek. To výrazně ovlivnilo rozvoj městečka a příliv obyvatel.

Z držitelů panství dále vynikl Jindřich Vilém Haugwitz. Na zámku založil kapelu, která byla známá po celé Moravě. Také jeho syn Karel Vilém úspěšně komponoval a přátelil se s Johannem Straussem. V nedalekém Jinošově nechal postavit empírový letohrádek pro konání divadelních a hudebních produkcí.

Důležitým mezníkem v dějinách města byl rok 1850, kdy se Náměšť stala sídlem okresních institucí. V roce 1886 byla povýšena na město. Prvním čestným občanem se stal T. G. Masaryk.

Folkové prázdniny Náměšť nad Oslavou

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou neobyčejným hudebním festivalem. Trvají 8 dní, které mnozí návštěvníci stráví jako své skutečné hudební, výtvarné, taneční prázdniny, ve kterých mohou být aktivními i pasivními účastníky. Jsou obklopeni nádherným prostředím náměšťského renesančního zámku, zámeckého parku, přilehlým okolím řeky Oslavy ve městě i mimo něj.

Každý večerní hudební program festivalu má své téma, svou dramaturgii, která je žánrově neohraničena – etnická a lidová hudba, jazz, rock, folk, vážná hudba. Pro přijíždějící hudebníky je festival často inspirací k netradičnímu speciálnímu koncertu – není neobvyklé, že zůstanou i několik dní, i když pak jen v roli posluchačů či účastníků dílen.

Festival nejsou jen večerní koncerty na zámeckém nádvoří. Během dnů festivalu probíhá řada dílen – můžete se např. naučit základům hry na nějaký zajímavý hudební nástroj, zahrát si a popovídat s muzikanty, kteří večer předtím nadchli zámecké nádvoří, vytvořit si své kresby, malby, sítotisky, objekty, psát své texty a poesii. Několik hodin odpoledne patří pravidelně tzv. Open scéně: zajímavá, méně známá, hudební seskupení vystupují v kapli sv. Anny ve Špitálku. A v noci hudebně ožívá nejen festivalový kemp, ale často i další místa v Náměšti.

Festival je také neobvyklý množstvím účinkujících ze zahraničí.

Festival Folkové prázdniny je festivalem skvělých hudebních i nehudebních zážitků a inspirací.

Třebíč

Současné město Třebíč vyrostlo na základech historicky významného středověkého osídlení. Jeho počátky jsou spjaty se založením benediktinského kláštera roku 1101 knížaty z moravské větve panovnického rodu Přemyslovců. Od řádu benediktinů je také odvozen městský znak – tří černé mnišské kápě v stříbrném břevnu umístěné na červeném štítu. Výhodná poloha kláštera mezi královskými městy Brnem, Jihlavou a Znojmem byla podnětem pro založení města na obou březích řeky Jihlavy. První dochovaná listina je z roku 1277. V I. polovině 13. Století byla postavena světově proslulá, románsko-gotická bazilika sv. Prokopa. V roce 1335 byla osada Třebíč povýšena na město. Léta rozkvětu města i kláštera se v průběhu staletí střídala s léty stagnace i úpadku. Přelomem v bohaté historii města byl rok 1468, kdy bylo téměř zničeno za česko-uherské války. Poté přešlo klášterní panství do rukou světské vrchnosti. Obnovené město dnes patří k největším sídlům Vysočiny.

V Třebíči působila početná židovská komunita a tzv. Židovská čtvrť byla v roce 2003 přidána na seznam chráněných kulturních památek UNESCO.

Zámek a Muzeum Vysočiny Třebíč

Muzeum sídlí v prostorách bývalého Valdštejnského zámku, přestavěného v 16. století z původně benediktinského kláštera, založeného v roce 1101. Muzejní expozice dokumentují přírodní krásy okolí města, historický vývoj osídlení a řemesel, vývoj dýmkařství a třebíčské betlémářství.

Stálé expozice: Lidové umění Podhorácka, Pravěk Třebíčska, Třebíčské betlémy, Moravské vltavíny, Dýmky.

Stálé expozice jsou doplňovány v průběhu roku výstavami.

Vyhlídková věž kostela sv. Martina - městská věž

Mohutná věž kostela sv. Martina, vysoká 72 metrů, pochází z poloviny 13. století a je dominantou města. Její ochoz byl pro veřejnost zpřístupněn v roce 1997 a z výšky 35 metrů nabízí výhled na celé město. Rozměry věžních hodin (průměr ciferníku 5,5 m, výška číslic 60 cm) se podle dostupných informací řadí na první místo na evropském kontinentě.

Velká Bíteš

Původní osada byla založena v mělké kotlině na křižovatce obchodních cest před rokem 1200. Prvním věrohodným dokumentem svědčícím o její existenci je latinsky psaný pergamen krále Václava datovaný kolem rokem 1240, který patří k nejstarším dochovaným písemnostem na Moravě. Charakter města osada získala již v průběhu 14. století a toto postavení bylo roku 1408 potvrzeno panem Lackem z Kravař, zemským hejtmanem a hofmistrem krále Václava IV. Středověk Bíteš obdařil výsadami a ta se stala hospodářským a správním střediskem rozsáhlého panství. Na mapách byla uváděna jako opevněné město s kostelní tvrzí. Dobové prameny ji řadily do první desítky měst jihozápadní Moravy. Centrem města je historické jádro, které bylo prohlášeno městskou památkovou zónou s vzácně neporušenou urbanistickou koncepcí. Od středověku je tvoří podélné prostorné náměstí vroubené měšťanskými domy, z něhož vyhýbají dvě ulice ke kostelu, který dominuje tomuto uskupení. Celý prostor byl postupně obehnán hradbami se samostatným opevněním kostela jako tvrze. Náměstí je situováno ve směru východo-západním při staré komunikaci Brno – Jihlava. Sloužilo jako tržiště. Tradice velkých jarmarků se udržela až do roku 1938. Původní vzhled domů se nedochoval kvůli častým požárům v minulosti a také v důsledku válečných událostí, kdy na středověkých patrových sklepeních zničených právovárečných domů byly postaveny budovy nové.

Výletní loď Vysočina na Dalešické přehradě

Od července 2007 se můžete projet po Dalešické přehradě lodí Vysočina, která pojme až 150 cestujících. Cyklistům nabízí také přepravu jízdních kol.

Nalodit na loď Vysočina je možné ve čtyřech zastávkách – Koněšíně, Hartvíkovicích, Dalešicích nebo v Kramolíně podle pevného jízdního řádu a prohlídnout si krásnou přírodu lemující přehradu a také hlavní nádrž vodního díla Dalešice.

Nad Dalešickou přehradou se tyčí příkré zalesněné stráně až 100 m vysoké. Zde jsou ukryty zříceny středověkých hradů – Kozlova a Haloubku, které lze navštívit. Z Kozlova je nádherný výhled přímo na přehradu a její zákruty a na okolní lesy.

Okolí přehrady se stalo domovem pro některé ohrožené druhy zvířat. Najdete zde čápy, volavky, labutě, orly, divoké kačeny a řadu dalších.

Přehradu mají v oblibě rybáři. Kromě nich se stává i rájem turistů a cyklistů neboť v blízkém okolí bylo vyznačeno několik desítek kilometrů cyklistických tras, které jsou doplněny odpočívkami a informačními panely s mapami.

Rozhledna Babylon

Rozhledna Babylon stojí na Zeleném kopci u Kramolína poblíž Dalešické přehrady v nadmořské výšce 491 m n. m. a je druhou nejstarší rozhlednou v České republice. Postavit ji nechal hrabě Haugwitz pro vyměřovací účely při zakládání tzv. stabilního katastru v roce 1831. Mohutná kamenná rozhledna měřila 40 m, dnes je považována za významnou technickou památku. Váže se k ní nedoložené tvrzení, že byla původně o jedno dřevěné patro vyšší, a že byla snížena v období pruskorakouské války v roce 1866. Na vrchol vede 105 původních dubových schodů. Nápis nad vchodem v překladu zní: „Pomocí zeměměřictví moravského postavil Jindřich hrabě Haugwitz r. 1831.“ Při dobré viditelnosti můžete zahlédnout dokonce Alpy nebo Bílé Karpaty.

Rozhledna v Ocmanicích

Rozhledna je situována nad podzemní nádrží vodojemu Ocmanice. Stavba je ve tvaru osmibokého pravidelného jehlanu, konstrukci tvoří dřevěné prvky kotveny do ocelových patek. Výška objektu 15,25 m. Ve výšce 8 metrů je umístěno výhledové podlaží.

Hrotovice

Nálezy keramiky z neolitu svědčí o pradávném osídlení tohoto místa. První písemnou zmínku o Hrotovicích lze nalézt v listině krále Přemysla Otakara I. z roku 1228. Od svého založení měly Hrotovice tvrz, kostel a faru. V držení hrotovického panství se vystřídala celá řada zemanských a šlechtických rodin. Až do poloviny 19. století byly Hrotovice malou vesnicí, která se ničím nelišila od okolních obcí. Od roku 1850 sídlil v obci okresní soud a berní úřad, byla zřízena pošta a vznikly první průmyslové podniky – pila, cihelna, lihovar. Rozvoj městečka pokračoval i počátkem našeho století. Ve třicátých letech se díky krásnému okolí staly Hrotovice známým letním letoviskem. V roce 1994 byly Hrotovice povýšeny na město.

Památník F. B. Zvěřina

Expozice v nově zrekonstruovaném domě na náměstí představuje od května 2004 život a dílo akademického malíře Františka Bohumíra Zvěřiny, zdejšího rodáka (1835 – 1908). V budově je umístěno také informační centrum.

Bible kralická

Bible kralická představuje v plném slova smyslu vrchol české reformace. Je výslednicí mnoholetých zápasů několika generací o upevnění a jednotlivost reformačního světového názoru a jeho jednoznačnou formulaci. Byla přeložená převážně z řečtiny a hebrejštiny, vytištěná v Kralicích n. Osl. v českobratrské tiskárně, v letech 1579 – 1594 rozdělaná do šesti dílů a jako dvě jednodílné 1596 a 1613.